Od roku 1841 do roku 1945 byl jemnický velkostatek v majetku příslušníků rodu Pallavicini. Ti vybudovali v roce 1902 na mírném návrší u chotěbudické silnice asi půl hodiny pěšky od Jemnice architektonicky náročnou hrobku.
Je to pozoruhodné dílo stavitelského umění. V půdorysu je toto mauzoleum řešeno ve tvaru kříže se zaoblenými zaklenutými rameny. Nad středem se vypíná vznosná široká kopule. Stavbu projektovali vídeňští architekti, stavební rada Otto Hober a Wilhelm Zech.
Zednické a tesařské práce provedli jemničtí živnostníci. Po stránce výtvarné vyzdobil mauzoleum sochař Vít Matauschek a kamenické práce obstarali Eduard Hauser a Andreas Francini.
Uvnitř je jediná místnost; její podlaha je kryta kamennými dlaždicemi. Hned u vchodu jsou dvě sochy, na levé straně socha sv. Alfonse a na pravé straně socha sv. Karla Boromejského. Obě jsou dílem akademického sochaře Ignáce Weiricha. V postranních kruhovitých prostorech jsou rozestavěny masivní umělecky opracované sarkofágy z bílého mramoru, v nichž jsou uloženy tělesné ostatky příslušníků rodiny Pallavicini. V levém postranním prostoru jsou tři sarkofágy (je tam také jeden hrob pod zemí) a napravo jsou čtyři sarkofágy. V místech, kde se spojuje zdivo jednotlivých ramen, plní dekoretivní úlohu čtyři do zdí zapuštěné pilíře a nahoře jsou čtyři oválné reliéfy ve velikosti asi jeden metr v delším průměru a asi tři čtvrtě metru v kratším průměru. Jsou na nich zobrazeni čtyři evangelisté s evangeliem v rukou: na předních pilastrech evangelisté vlevo Jan s orlem a vpravo Matouš s andělem a na zadních pilastrech evangelisté vlevo Lukáš s obětním dobytčetem a vpravo Marek s okřídleným lvem. Tyto umělecky cenné reliéfy vytvořil také akademický sochař Ignác Weirich. Ale hlavní a nejcennější uměleckou památkou v mauzoleu je kříž postavený na malém oltáři v prostoru proti vchodu do mauzolea. Jeho původce akademický sochař Ignác Weirich jej pojmenoval "Consummatum est" (Dokonáno jest). Na pravém boku prvního odlitku tohoto vrcholného díla mistrova je vyryto: "Ig. Weirich fecit, Roma 1902, t. j. Ignác Weirich vytvořil v Římě 1902.
