První zmínka o zámecké zahradě je z roku 1665, kdy bylo zaznamenáno placení za materiál potřebný ke stavbě vodotrysku.
Avšak lze předpokládat, že historie zahrady sahá ještě o něco dál.
Roku 1755 zdědil Jemnici hrabě Daun, za jehož vlády byla upravena již existující starší zahrada. 24.4.1795 je v jistém odhadu zmiňováno, že k zámku patří panský libosad, okrasná, ovocná a kuchyňská zahrada, několik skleníků a pařníků. Barokní zahrada navazovala na východní stranu zámeckého areálu, byla obdélníkového tvaru a obehnána na všech stranách zdí. Tato se zachovala pouze na severní straně. 1824 byl do zahrady zakomponován i tzv. "zahradní rybník".
Na východě zahrada dosahovala až k dnešnímu podniku Jemča, kde se obvodní zeď nápadně zalamuje. Silnice, která dnes odděluje park od zámku tehdy ještě neexistovala a libosad tak byl přímo napojen na zámek. K severní obvodové zdi byly přistavěny skleníky. Z barokní výbavy se také zachoval kruhový bazén ze žulových segmentů s průměrem 4m. Mimo barokní zahradu se nacházela budova sloužící k čerpání vody z rybníka (zmínka o ní pochází z roku 1841).Existence horního rybníku je doložena až po roce 1815.
Za hraběte Stadiona (v letech 1815-1842) došlo k podstatnému rozšíření "velké zahrady". Kolem zámku ruší poslední zbytky příkopů a valů a rozšiřuje park o jižní stráně mezi zámkem a Vobůrkou. Východním směrem byl park rozšířen o novou "umělou louku", dále byl do parku zapojen "zahradní rybník" a podstatně zvětšen a prohlouben i horní rybník. Na jižní straně horního rybníka od hráze až po studnu byla zřízena jízdní cesta. Ve staré barokní zahradě byly rozšířeny a upraveny barokní skleníky, centrální osa barokní zahrady byla převedena z pískové úpravy na travnatý porost. Pravidelný rastr z 18. století byl změněn na romantickou síť cestiček a rostlinného porostu. Pouze v zadní části zůstala pravidelnost zachována, protože se jednalo zřejmě o štěpnici.
Na podzim roku 1817 bylo započato s budováním nové cesty od města k zahradnímu rybníku a tím došlo k oddělení zámeckého areálu od vlastního parku. Budování cesty bylo ukončeno v roce 1818.
Roku 1842 panství koupil markrabě Alfons Pallavicini. Ten pak pokračoval v úpravách zahrady. Roku 1844 byly postaveny další skleníky podél ohradní zdi směrem na východ a 1898 je nabarvena a opravena vnější plocha zahradní zdi a opravena hráz rybníka v dolní zámecké zahradě. Kolem roku 1900 mizí v nejbližším okolí zámku poslední zbytky valů a příkopů. Před východním průčelím zámku se terén srovnává a mírně klesá až na úroveň terénu velkého parku.
Pod hrází dolního rybníka byl zřejmě koncem 19. stol. park rozšířen až k nové silnici. Původní oplocení parku tvořila zeď. Po vybudování nové silnice roku 1817-1818 vznikl mezi hrází a novou silnicí hluchý prostor. Ve hrázi byli prolomeny dva průchody zaklenuté mosty a prohlubeň pod hrází byla zaplněna vodou. Původní obvodová zeď byla nadále zachována. Tato část rybníka byla však zrušena a zasypána v 50. letech. Zároveň byla zbourána i obvodní zeď. Dnes je v těchto místech autobusové nádraží.
Není známo kdy, ale asi na přelomu 19. a 20. století bylo v parku u dolního rybníka vybudováno alpinum se zaklenutou kamennou bránou. Pod kamenným obloukem stála socha panny Marie v životní velikosti.
Po roce 1938 postavila v parku armáda betonové baráky. Zahrada před zámkem byla zrušena a armáda tento prostor zaasfaltovala a používala jako cvičiště. Tyto úpravy byly odstraněny v letech 1995-1998.
V 50. létech bylo v parku vybudováno hřiště. Dále byla na pozemku parku postavena prodejna Jednoty, právě v místech, kde stála barokní fíkovna a oranžérie. O sklenících a jejich zániku se nepodařilo najít jakékoliv materiály.
