Kostel sv. Víta

Ke gotické architektuře řadíme také kostel sv.Víta, postavený na východním okraji Jemnice. Zachoval se nám v porušeném stavu jako zbytek zrušeného a odklizeného františkánského kláštera, který se rozprostíral na sever od kostela.

Ještě dnes se říká prostoru kolem tohoto kostela "U kláštera". Kostel byl během doby stavebně upravován a tyto změny se odrážejí od původního gotického slohu. Zvenku je kostel neomítnut a jeho kamenné zdivo působí idylickým dojmem. Presbytář je zpevněn opěrnými pilíři. Kostel je kryt šindelovou střechou a nad presbytářem je sanktusová věžka.

Na severní straně byl spojen s klášterem, jak se dá usuzovat ze zbytků odbouraných zdí. Do kostela vedou dva vchody. U vchodu od západu je pozoruhodné gotické ostění vstupního portálu s velikou kamennou kropenkou napravo a prostý vchod z jihu vede přes kapli Umučení Páně, přistavenou v době baroka. Presbytář je zaklenutý a kostelní loď má rovný dřevěný omítnutý strop. Za hlavním oltářem je nástěnná malba představující vstup sv. Víta na nebesa. Je dílem známého moravského malíře Josefa Winterhaltera vl., který ji namaloval v roce 1774. Toto cenné umělecké dílo působí mocným dojmem jak svou uměleckou komposicí, tak i harmonií barev.

V kostele se také pohřbívalo. Nejstarší a také umělecky nejcennější je náhrobek Puty z Lichtenburku, který zemřel v září 1492. Tento náhrobní kámen je z růžového mramoru a je zasazen do zdi na severní straně. Představuje mladého sv. Víta v životní velikosti, jak drží v levé ruce palmu na znamení míru a v pravé ruce hořící lampu jako symbol pravé víry. Napravo u nohou je ještě zajíc jako symbol bdělosti. Na obvodu kamene je dokola vytesaný nápis ve středověké latině, který uvádí data úmrtí Puty z Lichtenburka. Zvláštností tohoto kulturně významného náhrobku je okolnost, že na něm není zosobněn nebožtík, jak to bylo v té době zvykem.

Založení tohoto františkánského kláštera bývá spojováno s působením kazatele františkánského mnicha Jana Kapistrána, který byl vyslán do našich zemí, aby odvrátil lid od kalicha. Svou misijní činnost prý vykonával také v Jemnici někdy v létech 1451-1454 a dal prý podnět k vybudování kláštera, který byl založen v polovině XV. století bratřími Albrechtem, Hynkem a Štěpánem z Lichtenburka a který byl osazen mnichy řádu františkánského. První ustavení kapituly se připomíná v roce 1462. Klášterní kostel sv. Víta byl tehdy jediným katolickým kostelem v Jemnici. Františkáni, kterým se říkalo pro jejich chudobu také "Bosáci", studovali sice v tichu svých cel klasická díla lidské vzdělanosti a náboženskou literaturu, ale vycházeli také mezi lid jako kazatelé a misionáři a snažili se jej získávat k návratu do lůna katolické církve. Žili z milodarů a odkazů bohatší vrstvy tehdejšího obyvatelstva, ale jak ubýval katolický živel, ztráceli svou hospodářskou základnu a v roce 1560 sami od sebe klášter opustili (už v roce 1546 je z Jemnice vyháněli obyvatelé přijímající pod obojí). Budovy neobývaného kláštera chátraly, a proto je císař Maxmilián věnoval listinou z roku 1570 i s kostelem zbytku katolického občanstva s podmínkou, že jemničtí budou o ně pečovat. Františkáni se ještě jednou vrátili v roce 1673 do jemnického kláštera, ale to už byl založen nový františkánský klášter v Dačicích a z vůle ordinariátu museli Bosáci jmenický klášter natrvalo opustit. Klášterní budovy opět pustly; jemnické obyvatelstvo po třicetileté válce tak zchudlo, že nemohlo řádně udržovat své vlastní domy. Jenom kostel sv. Víta byl zachráněn, jinak ostatní klášterní budovy propadly úplné zkáze. V létech 1771 až 1777 byla provedena v kostele velká stavební úprava. Za vlády Josefa II. byl kostel zároveň s nedaleko stojící kaplí sv. Anny zrušen a v roce 1788 byly obě tyto budovy prodány ve veřejné dražbě hraběnce Antonii Daunové, která je postoupila v roce 1790 městské obci. Bývalá kaple sv. Anny už nebyla obnovena a byla stavebně upravena na obytný domek.

Na sever od kláštera byla prostorná klášterní zahrada, která je dnes rozdělena na několik menších zahrádek s obytnými domy. Na západní straně bývalé klášterní zahrady se zachoval tzv. "haltýř", do kterého přetékala z klášterního pozemku přebytečná voda. Na základě dohody s jemnickými Bosáky si město odvádělo dřevěnými rourami tuto vodu do města, které nemělo studny; předtím si museli měšťané dopravovat vodu nahoru do města až od Želetavky. Ke zřízení tohoto prvního vodovodu v Jemnici dal vrchnostenský souhlas v roce 1529 tehdejší pán Jemnice Jan z Pernštejna. Město platilo klášteru za tuto vodu ročně jednu kopu kaprů při výlovu. Doba byla nejistá, a proto si město zajistilo odběr vody z kláštera písemnou smlouvou, uzavřenou v roce 1546 s kapitulou řehole Františkánů v Brně a schválenou králem Ferdinandem I. v roce 1548.

Na severovýchod od kostela při hranici bývalé klášterní zahrady stojí památná lípa a ze žádných historických pramenů se nedovíme, kdy byla do země zasazena. O jejím stáří kolují tři pověsti. Podle jedné z nich prý byla zasazena už za pobytu Elišky Přemyslovny v Jemnici na začátku XIV. století. Podle jiné pověsti prý pod ní kázal výmluvný františkánský mnich Jan Kapistrán v polovině XV.století. A podle třetí pověsti prý ji zasadili do země jemničtí Františkáni, když nadobro opouštěli v roce 1675 zdejší klášter, a k tomu se dodává, že prý ji zasadili korunou do země. Je to cenná histrická kulturní památka, která si zaslouží naši zvýšenou pozornost a ochranu. Její dřívější pojmenování lípa svatovítská nebo kapistránská se téměř vytratilo z našeho povědomí.