tel.: +420 721 508 737

Ke gotické architektuře řadíme také kostel sv.Víta, postavený na východním okraji Jemnice. Zachoval se nám v porušeném stavu jako zbytek zrušeného a odklizeného františkánského kláštera, který se rozprostíral na sever od kostela.

Ještě dnes se říká prostoru kolem tohoto kostela "U kláštera". Kostel byl během doby stavebně upravován a tyto změny se odrážejí od původního gotického slohu. Zvenku je kostel neomítnut a jeho kamenné zdivo působí idylickým dojmem. Presbytář je zpevněn opěrnými pilíři. Kostel je kryt šindelovou střechou a nad presbytářem je sanktusová věžka.

Na severní straně byl spojen s klášterem, jak se dá usuzovat ze zbytků odbouraných zdí. Do kostela vedou dva vchody. U vchodu od západu je pozoruhodné gotické ostění vstupního portálu s velikou kamennou kropenkou napravo a prostý vchod z jihu vede přes kapli Umučení Páně, přistavenou v době baroka. Presbytář je zaklenutý a kostelní loď má rovný dřevěný omítnutý strop. Za hlavním oltářem je nástěnná malba představující vstup sv. Víta na nebesa. Je dílem známého moravského malíře Josefa Winterhaltera vl., který ji namaloval v roce 1774. Toto cenné umělecké dílo působí mocným dojmem jak svou uměleckou komposicí, tak i harmonií barev.

V kostele se také pohřbívalo. Nejstarší a také umělecky nejcennější je náhrobek Puty z Lichtenburku, který zemřel v září 1492. Tento náhrobní kámen je z růžového mramoru a je zasazen do zdi na severní straně. Představuje mladého sv. Víta v životní velikosti, jak drží v levé ruce palmu na znamení míru a v pravé ruce hořící lampu jako symbol pravé víry. Napravo u nohou je ještě zajíc jako symbol bdělosti. Na obvodu kamene je dokola vytesaný nápis ve středověké latině, který uvádí data úmrtí Puty z Lichtenburka. Zvláštností tohoto kulturně významného náhrobku je okolnost, že na něm není zosobněn nebožtík, jak to bylo v té době zvykem.

Kostel sv. Víta
Kostel sv. Víta
Kostel sv. Víta
Kostel sv. Víta
Kostel sv. Víta
Kostel sv. Víta
Kostel sv. Víta
Kostel sv. Víta
Kostel sv. Víta
Kostel sv. Víta
Kostel sv. Víta
Kostel sv. Víta
Kostel sv. Víta
Kostel sv. Víta
Kostel sv. Víta
Previous Next Play Pause

Založení tohoto františkánského kláštera bývá spojováno s působením kazatele františkánského mnicha Jana Kapistrána, který byl vyslán do našich zemí, aby odvrátil lid od kalicha. Svou misijní činnost prý vykonával také v Jemnici někdy v létech 1451-1454 a dal prý podnět k vybudování kláštera, který byl založen v polovině XV. století bratřími Albrechtem, Hynkem a Štěpánem z Lichtenburka a který byl osazen mnichy řádu františkánského. První ustavení kapituly se připomíná v roce 1462. Klášterní kostel sv. Víta byl tehdy jediným katolickým kostelem v Jemnici. Františkáni, kterým se říkalo pro jejich chudobu také "Bosáci", studovali sice v tichu svých cel klasická díla lidské vzdělanosti a náboženskou literaturu, ale vycházeli také mezi lid jako kazatelé a misionáři a snažili se jej získávat k návratu do lůna katolické církve. Žili z milodarů a odkazů bohatší vrstvy tehdejšího obyvatelstva, ale jak ubýval katolický živel, ztráceli svou hospodářskou základnu a v roce 1560 sami od sebe klášter opustili (už v roce 1546 je z Jemnice vyháněli obyvatelé přijímající pod obojí). Budovy neobývaného kláštera chátraly, a proto je císař Maxmilián věnoval listinou z roku 1570 i s kostelem zbytku katolického občanstva s podmínkou, že jemničtí budou o ně pečovat. Františkáni se ještě jednou vrátili v roce 1673 do jemnického kláštera, ale to už byl založen nový františkánský klášter v Dačicích a z vůle ordinariátu museli Bosáci jmenický klášter natrvalo opustit. Klášterní budovy opět pustly; jemnické obyvatelstvo po třicetileté válce tak zchudlo, že nemohlo řádně udržovat své vlastní domy. Jenom kostel sv. Víta byl zachráněn, jinak ostatní klášterní budovy propadly úplné zkáze. V létech 1771 až 1777 byla provedena v kostele velká stavební úprava. Za vlády Josefa II. byl kostel zároveň s nedaleko stojící kaplí sv. Anny zrušen a v roce 1788 byly obě tyto budovy prodány ve veřejné dražbě hraběnce Antonii Daunové, která je postoupila v roce 1790 městské obci. Bývalá kaple sv. Anny už nebyla obnovena a byla stavebně upravena na obytný domek.

Na sever od kláštera byla prostorná klášterní zahrada, která je dnes rozdělena na několik menších zahrádek s obytnými domy. Na západní straně bývalé klášterní zahrady se zachoval tzv. "haltýř", do kterého přetékala z klášterního pozemku přebytečná voda. Na základě dohody s jemnickými Bosáky si město odvádělo dřevěnými rourami tuto vodu do města, které nemělo studny; předtím si museli měšťané dopravovat vodu nahoru do města až od Želetavky. Ke zřízení tohoto prvního vodovodu v Jemnici dal vrchnostenský souhlas v roce 1529 tehdejší pán Jemnice Jan z Pernštejna. Město platilo klášteru za tuto vodu ročně jednu kopu kaprů při výlovu. Doba byla nejistá, a proto si město zajistilo odběr vody z kláštera písemnou smlouvou, uzavřenou v roce 1546 s kapitulou řehole Františkánů v Brně a schválenou králem Ferdinandem I. v roce 1548.

Na severovýchod od kostela při hranici bývalé klášterní zahrady stojí památná lípa a ze žádných historických pramenů se nedovíme, kdy byla do země zasazena. O jejím stáří kolují tři pověsti. Podle jedné z nich prý byla zasazena už za pobytu Elišky Přemyslovny v Jemnici na začátku XIV. století. Podle jiné pověsti prý pod ní kázal výmluvný františkánský mnich Jan Kapistrán v polovině XV.století. A podle třetí pověsti prý ji zasadili do země jemničtí Františkáni, když nadobro opouštěli v roce 1675 zdejší klášter, a k tomu se dodává, že prý ji zasadili korunou do země. Je to cenná histrická kulturní památka, která si zaslouží naši zvýšenou pozornost a ochranu. Její dřívější pojmenování lípa svatovítská nebo kapistránská se téměř vytratilo z našeho povědomí.